Stravenky – dar i prokletí

.

Tehdy byl nedostatek, tak se tomu nikdo nedivil. Dneska jsou tyto papírky často vydávány zaměstnavatelem jako jeden z benefitů, na který si zaměstnanec přidává ze své výplaty. Nevím, jestli je to tak všude, nebo jestli někteří zaměstnavatelé je platí celé, ale já to znám jako výpomoc pro zaměstnance, kteří nemají možnost jíst v jídelně, která není, ani nemůžou během půlhodinové pauzy do restaurace, protože by to nestihli.

Nosí si obědy z domova, nebo si objednávají jídla v plastu, která zaplatí svými papírky a ta mají na pracovišti v lednici, aby si každý den mohli jedno ohřát. Pak všichni stojí frontu u mikrovlnky, až na ně přijde řada, aby své jídlo zhltli a šli pokračovat v práci.
50 euro

Přišla chvíle, kdy supermarkety začaly vydávat vlastní stravenky, které je možné utratit pouze v jejich řetězcích. Okamžitě přestaly brát ty s jiným označením. Po čase zjistili, že jim díky jejich nápadu klesají tržby, a tak začaly opět uznávat i ostatní. Jimi se dají zaplatit pouze potraviny (na alkohol, nebo ponožky si musíte vzít s sebou peníze).

Ale použít je můžete i v restauracích.  Když poprvé můj muž řekl, že zaplatí hotově a vytáhl tyto barevné papírky, byla mi hanba. Připadala jsem si jako žebrák, který se přišel slušně najíst.

Také jste je začali dávat u pokladny jednoho řetězce, který před Vánoci měl v letáku oznámení, že začíná brát i jiné než své? My jsme si toho všimli a hned ten víkend, kdy už to od čtvrtka platilo, jsme se u pokladny vytasili s dvěma a větou, že zbytek zaplatíme kartou.
historická bankovka

Pokladní, který zřejmě nebyl informován, nám s úsměvem naše stravenky vrátil s tím, že berou pouze jejich. Nehádali jsme se, jen jsem zkonstatovala, že jsem tušila, že kecají a po zaplacení jsme se šli na informace zeptat. Slečna nám s lehkým pokrčením ramen řekla, že to platí, ale že pokladní je brigádník, tak to holt neví. A my? Máme smůlu. Už jsme zaplatili, tak si je můžeme zase odnést domů. A zkusit to příště.

Zarazilo mě, že brigádník o změnách v chodu obchodu nemusí vědět.

Když jsme se zeptali i jiných lidí, jestli mají v tomto řetězci problémy s udáním poukázek, odpověděli, že ano. Vezmou je do ruky, zkoumají je tak, že čekáme, kdy na nás vybafnou otázky, kde jsme je tiskli, protože jsou falešné a červenáme se, protože se každý, kdo stojí za námi, naklání a pokyvuje hlavou s větou: „Jo, socky platěj´, to si ještě počkáme.“

Ale také může nastat situace, že si stravenku vezmete do obchodu a při placení na vás prodavačka štěkne, že vracejí, jen když zbývá pět korun a že si musíte vybrat ještě nějaké zboží. Bez dohadování si vezmete, co nepotřebujete a s rudým obličejem a s poznámkami v zádech, kde slyšíte jen slovo póvl, utíkáte se schovat domů.

Lidé v hmotné nouzi dostávají část dávek vyplacené ve stravenkách, ale myslím, že ani oni si nezaslouží, aby jim byl vyvoláván pocit studu, když jimi platí. Tyhle papírky jsou opravdu prokletí a prodavačky by měly absolvovat nějaký kurz, aby nevěnovali každému, kdo jim je podá, povýšený úsměv.

Stravenky – dar i prokletí
4.3 (86.67%)3
.